Jiřina Polanská se řadí k takzvaným šedým eminencím Bambiriády. Je totiž vrchní editorkou a dalo by se říci, že i šéfredaktorkou celé bambiriádní redakce. I když není příliš vidět, má velkou zásluhu na tom, že noviny vyšly v takové podobě, v jaké je nyní pročítáte. Do Liberce přijela už posedmé, ale má zkušenosti i s Bambiriádou v Praze. Plánuje přijet i příští rok, ovšem pokud bude mít k dispozici „děti“, které budou mít chuť a schopnosti vedoucí k vytvoření Bambiriádních novin a jejich případnému vyvěšení na internet. Všem účastníkům Bambiriády by ráda vzkázala, že děti ke kroužkům dostanou rodiče, ale že i dospělí by neměli zapomínat na svůj volný čas. Ona sama ho aktivně tráví s přáteli-loutkáři, třeba nacvičováním divadelní hry.

Redaktorka Verča Fraňková také nepracovala v Bambiriádních novinách poprvé. A jak taková práce vypadá? Nejdřív se musí rozhlédnout, o čem psát, pak položit otázky správně, aby na ně lidé mohli odpovědět smysluplně a nakonec vše napsat. Verča se účastní již počtvrté a příští rok určitě přijede. Účastníkům Bambiriády vzkazuje, že jsou šikovnější než ona, protože ona díky jim má o čem psát.

Dvanáctiletá Christina Bočáková je na Bambiriádě poprvé a nemá s novinařinou žádné zkušenosti. Přesto se aktivně zapojila do tvorby našich/vašich novin. S chutí tvořila ankety a nedbala na to, že ji chybí jména oslovených. Tož to napravila u skupiny mažoretek Jablonecká Jablíčka, kde pro jistotu vyjmenovala všechny zúčastněné. Naštěstí přijely dívky v omezeném počtu, jinak by seznam dosáhl jen u jedné skupiny dvacítky jmen. No, to byste si moc nepočetli! Christina všem „bambiriádníkům“ vzkázala, ať se jim tu líbí a aby přijeli i příští rok.

Zatímco výše otištěné řádky o redakci sepsal Jan Fršlínek, je nyní na mě, abych utrousila něco slov o jeho osobě. Stejně jako jmenované redaktorky je i Honzík „odchovanec“ zájmového vzdělávání Mladí literáti. Ti se scházejí devátým rokem v DDM Vikýř Jablonec a dlužno přiznat, že přechodem na střední školu většina literátů s činností v domě dětí končí. Někteří zůstávají se mnou v kontaktu a naštěstí i Honza. Za ten rok, co jsme se neviděli, vyrostl nejen do výšky. Vyzrál coby osobnost, kterou byl konec konců od našeho prvního setkání, když mu bylo deset let. V pátek při zahájení Bambiriády mě čekal v médiastanu charismatický mladý muž s dlouhými vlasy, který mi podal dárek. Rozbalila jsem ho a v ruce držela útlou, vlastnoručně svázanou knížku s povídkou a s osobním věnováním. Jsou životní okamžiky, které se hluboce vryjí do paměti. Tenhle patřil k nim!

Honzo, díky...

-jp-

Bambiriádní zpravodaj (formát PDF, 6 MB)