Nadšení pro dobrou věc je u Bambiriády válcující
Na slovíčko s Lejlou Abbasovou, moderátorkou chystaného 11. ročníku známé prezentační akce dětských a mládežnických sdružení
Přislíbila jste moderovat slavnostní zahájení Bambiriády 2009. Jaké okolnosti zvažujete před tím, než na nějakou nabídku „kývnete“? A jaká fakta a informace byly určující pro Vaše rozhodnutí přijmout práci moderátorky právě na Bambiriádě?
Moderace je moje profese, moje práce. Na druhou stranu díky tomu, že mám nadační fond, přeci jen asi víc zvažuji případný dopad na moje neziskové aktivity. Takže bych třeba nikdy nevzala něco a priori sexistického, proti dětem, znevažujícího. I když musím přiznat, že jsem už taky jeden omyl udělala. O to víc si dávám pozor. Co ale hodně zvažuji, je cena. Pro komerčního klienta je jednotná, ale v případě neziskovek moderuji zadarmo a když můžu, beru všechno. A proč Bambiriáda? Na to jsem vlastně už tak trochu odpověděla. Je to akce, která má smysl, koresponduje s mým přesvědčením, že dobré je pomáhat. A v případě Bambiriády je koncentrace entusiasmu a dobré věci tak válcující, že nelze odolat.
Diváci, respektive návštěvníci určité akce, si možná ani neuvědomují, že moderátorskému vystoupení na jevišti či pódiu zpravidla předchází jistá příprava. V čem vlastně spočívá? A jakou váhu jí přisuzujete Vy?
To jste trefila hřebíček na hlavičku. Je to pravda. Ale na druhou stranu každé moderování je jiné a potřebuje jinou přípravu. A hlavně: každý moderátor je jiný. A samozřejmě také klient. Jinak se připravujete na živé vysílání, jinak na předtáčku, jinak na firemní večírek, jinak na konferenci v angličtině. Také každý klient má jiné požadavky. S některým si vše vyřídíte prostřednictvím e-mailů, jiný se chce třeba třikrát, čtyřikrát setkat, večer vyžaduje odříkat doslova, jak napíše. A jak už jsem zmínila, rozdíly jsou i v moderátorech. Já jsem typ s dobrou krátkodobou pamětí, který nepotřebuje přesně daný text; stačí mi akorát bodové schéma. Jsem schopná dostat podklady před vstupem na podium, přečíst si je a jít. Což byla třeba velká nevýhoda při studiích, protože si prostě v dlouhodobém měřítku nic nepamatuju.
Myslíte si, že se z uvádění různých společenských akcí může stát rutina? Nebo je každá z nich natolik jiná a jedinečná, že takovýto přístup prakticky vylučuje?
Určitá rutina to asi je, stejně jako každé zaměstnání, které děláte po nějakou dobu. Na druhou stranu při moderování je neoddělitelnou součástí „dramaturgie“ večera publikum, které je samozřejmě každou akci jiné, a to je to, co rutinu rozbíjí.
Co si myslíte o dětském publiku? Jste zvědavá na to bambiriádní?
Já dětské publikum zbožnuju. Je naprosto bezprostřední, nic vám „nesežere“. Na druhou stranu je někdy dost úmorné, protože děti prostě musíte bavit, věnovat se jim, protože proto tam v jejich očích jste. A to je opravdu někdy velký test moderátorských schopností.
Za rozhovor poděkovala Blanka Lišková
Celostátní partneři
Celostátní záštity
- Mgr. Ondřej Liška, ministr školství, mládeže a tělovýchovy
- JUDr. Vlasta Parkanová, ministryně obrany
- generálporučík Ing. Vlastimil Picek, náčelník Generálního štábu AČR
