Knitli, knitli, knitli, ...

Vyprávění paní Tůmové

V dřívější době se děti bavily jinak než dnes. Skákaly panáka, přes švihadlo, hrály kuličky. Také chodily pást husy a kozy. Na podzim pekly brambory. V zimě lyžovaly, bruslily a sáňkovaly. Dříve bylo více sněhu než dnes. Na jezírku hrály hokej. Děti chodily také pomáhat rodičům na pole. Dříve se děti nevozily, ale chodily pěšky. Také se jinak oblékaly. Maminky pletly dětem teplé ponožky, svetry, šály, rukavice a kulichy z ovčí vlny. Spalo se pod peřinou z husího peří, které se dralo doma. Při draní maminky vyprávěly různé veselé i strašidelné příběhy a děti poslouchaly. I jídlo bylo jednodušší, ale zdravější. Vodovod měl málokdo a pro vodu se chodilo s kýblem ke studni. Dříve se zkrátka žilo úplně jinak

Tereza Žáková, 2. ročník

Vyprávění pana Arnolda

Naší školu navštívil pan Arnold. Vyprávěl nám zážitky ze svého mládí. Dělal vedoucího skautské oddílu. Jeho přezdívka byla David. Chodili do přírody, kde si stavěli stany. Poznávali život zvěře a ptáků. Učili se různé dovednosti, pořádali hry a různé soutěže v dovednosti, nebojácnosti, odvaze – správnému chování a kamarádství. Za odměnu dostávali bobříky. Na táboře si sami vařili na ohni a museli se o sebe umět postarat. Tato myšlenka byla zachována a pokračuje se v ní i dnes.

Jakub Žák, 5. ročník

Knitli, knitli, knitli, ...

Nejvíce se mi líbilo vyprávění pána, který byl vedoucí ve skautu.
Vyprávěl nám příhodu ze skautské kroniky. Jednou strávili týden v lese. On sám musel jednou v lese přespat. Hledal místo na spaní a najednou něco zaslechl. Uviděl svého kamaráda Jirku spoutaného provazem. Když už ho chtěl jít rozvázat, ozvalo se strašidlo: „Knitli, knitli, knitli, já jsem u Jirky v pytli“. Rychle běželi do tábora říct ostatním, co se stalo. Ale ti jim nevěřili.
Také chtěli vypátrat, kdo je tajemný Tony Harant, který jim posílal dopisy. Nakonec se ukázalo, že Tony Harant byly dvě dívky. Ostatní ale nevěděli, že vedoucí s nimi byl celou dobu domluvený.

Daniel Konrád – 3. ročník

Fotogalerie