Jak se žilo dříve a nyní…

Také si někdy pokládáte otázku, jaké to bylo dřív, jak žili naši dědové, otcové, pradědové?
My celkem často.

Na dnešní staré lidi se my mladí díváme různě, často s despektem, neporozuměním, nepochopením i odsouzením z  jejich moralizování a poučování.

Ale co vlastně o starších generacích víme? Vůbec nic. A když se náhodou něco dovíme, často nechceme uvěřit – jak je to možné – vždyť dnes žijeme tak spokojeně, moderně....

Jak to, že z jejich úst slyšíme, jaké to měli těžké, jak to bylo vše jiné.
Vždyť dětství by mělo být vždy stejné – bezproblémové, veselé, radostné v kruhu rodiny.

Ve škole se uskutečnila v únoru 2012 beseda v panem Pavlem Wernerem.    
Starý pán prožil jednu etapu svého života v koncentračním táboře v Osvětimi. Proč? Protože byl Žid.

A jak jsme jeho vypravování prožívaly my, děti?

Přečtěte si některé naše postřehy:

Silně na mě zapůsobilo vypravování p. Wernera. Neskutečný příběh. Zážitky pro mě nepředstavitelné.
Jak se tam žilo, jaké nelidské podmínky pro existenci měli věznění lidé – špatná   hygiena, nelidské zacházení, přeplněné  světnice.  
Nejhorší snad bylo, když jediným trestem byly plynové komory, v lepším případě strava 2x denně, polévky, které by nažrala ani prasata.        

František  Kropáček, 8.třída


Na mě zase silně zapůsobilo vypravování o tom, jak každého Žida při  příjezdu do tábora ihned oholili, označili identifikačním číslem,  jako potupu  museli nosit židovskou hvězdu.
Pracovní podmínky pro  hladové a zesláblé lidi byly v podstatě likvidační – 16 hodina  práce denně bez odpočinku bylo jen pro silné nátury. Jak nedůstojné !

Ondra Procházka, 8.třída


Já si zase neumím vůbec představit, jak to chodilo, když se někdo z vězněných znelíbil dozorcům – smrt měl jistou. Většinou končili lidé v plynových  komorách.
Zapůsobilo na mě i to, když pan Werner vyprávěl, jak právě v plynových komorách umíraly děti mezi dospělými dříve, protože smrtící plyn se držel při zemi.
Zoufalství z toho , že si nemohou pomoci a konec je jistý, muselo být strašlivé.
                            
Dominik Mejtský, 8.třída


Hrozně na mě zapůsobilo vyprávění o tom, jaké pokusy prováděli táboroví lékaři na něm i ostatních lidech. V důsledku těchto pokusů byli lidé zesláblí, bez dostatečné stravy, navíc museli odvádět denní práci. Když se stali nepohodlnými, opět končili v plynových komorách a následně v pecích.

Jura Kotsyba, 8. třída


Já si zase z besedy s panem Wernerem vybavuji popsané situace, kdy se musel prodírat a šlapat po mrtvých, aby mohl vykonat potřebu  na kbelík. Něco nepředstavitelného.
Nedostatečná strava často způsobovala smrt lidí. Nevydrželi.
Emotivní bylo povídání o zahlazování stop po mrtvých. Hromadné hroby, které museli vykopat sami vězňové, byly plněny lidskými ostatky, ty přenášeli na svých bedrech zase vězňové.

Matěj Hutník, 8. třída

 

ZŠ Řeporyje,
žáci specializované třídy 8.B

Fotogalerie