Naše škola za války

[zpět na výpis příběhů]

Dne 10. 2. 2012 k nám přišli pan a paní Zíkovi vyprávět nám příběhy ze svého dětství. Říkali nám, jaké to bylo v dobách, kdy oni chodili do školy. Povídali nám o tom, jak se dostávali do školy, jak se omlouvali, když byli nemocní, jak se ve škole trestalo. Pan Zíka nám ukázal vysvědčení, které bylo psané v německém i českém jazyce, protože v tu dobu byla druhá světová válka. Za války se povinně učili německy a po válce rusky. Za války byla nejdůležitějším jazykem němčina a na vysvědčení byla proto psaná před češtinou.
Vyprávěli nám o tom, že před koncem války se do školy, kam nyní chodíme i my, nastěhovali němečtí uprchlíci. Děti proto musely chodit místo do školy do sokolovny nebo na faru. Tam byla provizorně přestěhována škola. Ale chodili si tam jen pro úkoly.
Ve škole měli místo sešitu břidlicovou destičku a pisátka. Zíkovi nám ukázali i fotografie ze školy.
Paní Zíková vyprávěla, že jako malou ji v zimě nosila do školy maminka na zádech, protože napadlo tolik sněhu, že by sama do školy nedošla.

Martin Svoboda, 5. ročník


Dne 10. 2. 2012 nás navštívili manželé Zíkovi. Pan Zíka šel do školy v roce 1935, paní Zíková v roce 1944. Vyprávěli nám o svém dětství.  Bylo to za války. Cestou do školy se museli schovávat do příkopu před německými bombardéry. Paní Zíková se moc bála. Když nám to vyprávěla, měla slzy v očích.
Velice zajímavé bylo, když nám vyprávěli, jak vypadala naše škola v době, když do ní chodili oni. Říkali, že byly třídy i tam, kde je dnes mateřská škola. Vodu měli ve třídě v takovém korýtku a na něm byl postavený hrníček. Lavice byly zelené, podobné těm v kostele. Katedra byla na vyvýšeném místě. Měli tyto předměty: německý jazyk, náboženství, český jazyk, psaní a cvičení řeči, prvouku věcné nauky, vlastivědu, zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt, počty s naukou o tvarech měřičských, kreslení, chlapecké ruční práce, zpěv, tělesnou výchovu a dívčí ruční práce s naukou o domácím hospodářství. V chlapeckých ručních pracích se učili plést rohože, plést košíky a přišívat si knoflíky. V dívčích ručních pracích děvčata vařila, šila a vyšívala.
Jídelnu prý neměli. Většinou prý měli z domova namazaný chléb máslem nebo sádlem. Do školy chodili i v sobotu, ale zase ne ve čtvrtek. V  poledne měli hodinovou přestávku. Vyučování měli do čtyř hodin. Docela mě překvapilo, že se do naší školy na konci války nastěhovali němečtí uprchlíci. A ti skoro vše poničili. Po nich přišla ustupující německá armáda a ta poničila vše, co přežilo uprchlíky. Spálili lavice a všechno dříví a uhlí. Pan řídící pak zřídil školu na faře a v sokolovně. Když skončila válka, žáci se mohli konečně vrátit do svých lavic ve škole.
Toto povídání bylo velice zajímavé a poučné.

Eliška Hanzlíková, 4. ročník



Dnes k nám přišli pan a paní Zíkovi. Vyprávěli nám, jak chodili do školy a také o druhé světové válce. Informace mě zaujali. Nejvíce když říkali, že pokud měl pan řídící výklad, že museli mít ruce za zády. My jsme si to také hned vyzkoušeli. Já jsem to vydržela jen chvíli, ale někteří spolužáci to vydrželi i tři čtvrtě hodiny. Nebo pokud psali a měli nos blízko u lavice, tak jim pan řídící klepl rukou do hlavy, až praštil nosem o stůl. Ve škole měli jiné podmínky než my dnes. Seděli v lavicích po třech. Lavice tehdy byly zelené a vypadaly, jako lavice v kostele. Psali na břidlicovou tabulku. Žáci chodili do školy i v sobotu, ale nechodili ve čtvrtek a v neděli. Rodiče pana Zíky pracovali v zemědělství a rodiče paní Zíková měli obchod, řeznictví a pak i hostinec. Ve škole měli tyto předměty: německý jazyk, náboženství, český jazyk, psaní a cvičení řeči, prvouku věcné nauky, vlastivědu, zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt, počty s naukou o tvarech měřičských, kreslení, chlapecké ruční práce, zpěv, tělesnou výchovu a dívčí ruční práce s naukou o domácím hospodářství. Chlapci v ručních pracích pletli rohože, košíky, dělali krmítka a přišívali knoflíky. V dívčích ručních pracích dívky vařily, šily, vyšívaly a vyřezávaly. Do školy žáci docházeli ze vzdálenosti až 7 km.
Tato beseda byla velmi zajímavá.

Tereza Drozdová, 5. ročník

 

ZŠ a MŠ Předslav, okres Klatovy, přísp. org.

Fotogalerie