Vyprávění paní Aleny Staré

Bambiriáda 2012 v ZŠ a MŠ Milíkov

Jsme malá vesnická škola, která je umístěna v nádherném prostředí regionu Jablunkovska.
Protože se u nás na vesnici stále ještě dodržuje mnoho tradic a žije zde hodně starých lidí, kteří již mnoho pamatují, letošní téma Bambiriády nás velice oslovilo a rozhodli jsme se, že se také zapojíme.
Již od ledna u nás ve škole probíhaly různé akce a aktivity spojeny s historií Milíkova a Jablunkovska.
Seznamovali jsme se s řemesly, které byly u nás na vesnici potřebné, udělali jsme si výstavku starých předmětů, besedovali nad jejich smyslem a historií.
V dubnu jsme měli besedu o starých časech a ta byla také námětem pro výtvarné práce dětí 1.a 2. třídy. Ti starší své zážitky z besedy napsali jako slohovou práci a společně jsme na závěr zdobili velikonoční medové perníčky a ochutnávali „domácího“ upečeného beránka a zajíčka.
Bambiriádu jsme si všichni moc užili a odnesli jsme si nejen hodně nových poznatků, ale také spoustu hezkých zážitků.

Vyprávění paní Aleny Staré, kronikářky města Jablunkova

Dne 3. 4. 2012 k nám přijela paní Alena Stará z Jablunkova povídat nám, jak se u nás žilo přibližně před pěti sty lety. Povídala nám o těšínském panství a o tom, jak se doba minulá lišila od doby dnešní. Jak lidé pracovali na poli, ženy se staraly o děti a o domácnost.

Pověst o kněžně Lukrécii

Jednou jednomu hospodáři divoké prase sešlapalo úrodu a hospodář se ženou byli z toho nešťastní. Tak to chodilo asi deset let. Hospodářova rodina velice zchudla, neměli co jíst, a tak když prase přišlo znovu na pole, sedlák ho zabil. Měl souseda, se kterým si nerozuměli, a proto ho ten soused hned zašel nahlásit šlechtě. Šlechta na sedláka poslala drába, který ho měl za úkol přivést do vězení. Žena i děti byly z toho nešťastné.

Žena se proto rozhodla jít poprosit kněžnu o propuštění hospodáře z vězení. Soudce rozhodl, že musí za zabité prase zaplatit jeden zlaťák. Žena začala naříkat, že nemůže zaplatit, protože prase jim úrodu ničilo už deset let. Kněžna rozhodla, že za každou zničenou úrodu hospodáři zaplatí jeden zlatý. Žena dostala deset zlatých, za prase zaplatila jeden a dluhy byly splaceny.

Hospodáře z vězení propustili a od té doby si začali lidé mezi sebou říkat, jak dobré srdce má kněžna Lukrécie.                

Kristýna Olszarová, 5. ročník

Jak se žilo dětem

Děti musely vstávat brzy ráno, aby nanosily vodu na oběd a pro dobytek. Potom musely pomáhat rodičům. Musely kopat na poli velkou kopačkou, sušily a hrabaly seno.
Někteří lidé byli tak chudí, že jejich děti nemohly chodit ani do školy. Ty, které mohly, tak v létě chodily boso, ale v zimě chodilo do školy třeba jen jedno dítě, protože měly jen jedny boty, které si půjčovaly. Ostatní pomáhaly rodičům.
Když děti měly po práci volno, tak hrály hry např. panáka, kuličky a skákaly přes švihadlo.
Po večerech si lidé vyprávěli různé příběhy. Svítili svíčkami. Spali na lavičkách a na pecích.
Já jsem moc rád, že žiji v dnešní době.

Tomáš Szlauer, 5. ročník  


Děti před sto lety nežily jako teď my s telefony, televizí a počítačem.
Děti v té době neměly skoro žádný volný čas. Každé ráno brzy vstávaly, vzaly si džbány a šly k pumpě. Musely přinést vodu pro zvířata, vodu na mytí i na vaření. Pak musely zvířata nakrmit a taky napást.
Děti v té době neměly postele jako my.  Měly chundelaté kabáty a s nimi se přikrývaly, anebo si je daly na zem a spaly na nich. Když byly pilné, mohly spát na peci.
Bylo zajímavé slyšet, jak se žilo kdysi, ale jsem moc rád, že už je jiná doba a my se máme líp.

Petr Sikora, 3. ročník


ZŠ a MŠ Milíkov, Milíkov 104, 739 81 Milíkov