Setkání s Bohumilem Málkem, který slaví 100 narozeniny

Zpráva o setkání s Bohumilem Málkem

Rozhovor s Bohumilem Málkem nám domluvila maminka naší redaktorky Martinky, která pracuje v domově pro seniory v České Skalici. Pan Málek se totiž právě v té době dožil neuvěřitelných sta let. Na rozhovor jsme se moc těšili, zároveň jsme měli trochu obavy, zda si budeme s pánem, který přibližně o devadesát let starší, rozumět. Naše obavy byly ale zbytečné: pan Málek byl moc milý stejně jako jeho žena Viktorie, která některé odpovědi doplňovala a upřesňovala. Došlo i k některým úsměvným momentům, jako když jsme se zeptali pana Málka, jestli měl nějaké koníčky. Potvrdil, že ano, protože ke statku, kde vyrůstal, koně samozřejmě patřili.... Z odpovědí pana Málka, které najdete v rozhovoru 10. čísla časopisu Čalamáda, je znát, že pan Málek byl celý život pozitivní a život měl rád. Možná právě proto se dožil tak vysokého věku.

V pondělí 2. listopadu nás pan Bohumil Málek a jeho žena Viktorie uvítali v pokojíku domova důchodců. Znali se už od mládí. Seznámili se v hospodě v Račicích nad Trotinou, kam paní Málková jezdívala na výpomoc ke své sestře. Tehdy jí bylo devatenáct a panu Málkovi šestadvacet let. Dohromady se ale dali až v důchodovém věku. Tito milí a usměvaví manžele už toho dost pamatují. Vždyť pan Málek nedávno slavil úctyhodné sté narozeniny. Povídal si s námi o všem možném - o dětství, práci i zájmech.

 

Dětství

Jaké to bylo, když jste byl malý?

Tatínek bojoval v první světové válce a tak jsme my děti musely pomáhat mamince. Pásly jsme husy, krávy. Bylo nás pět dětí. Měl jsem dvě sestry a dva bratry.

Kam jste chodil do školy?

Nejdříve v Račicích nad Trotinou, později jsem chodil do Smiřic.

A jak to ve třídě vypadalo?

Jak? Byly tam lavice, tabule, kamínka, v kterých se zatápělo. Zrovna já jsem seděl blízko a tak jsem přikládal. Ve třídě bylo teplo, někdy až moc. V jedná třídě nás sedávalo kolem čtyřiceti.

Učil jste se rád?

Ale ano, rád. Nejraději jsem měl češtinu.

Vzpomínáte na svého prvního učitele?

Vzpomínám. Byl to slušný člověk a na nás hodný. Druhý učitel byl přísnější, měl rákosku a kluci od něho někdy dostali na zadek.

Ve vašem dětství ještě nebyly žádné počítače, s tím jste si jako kluci hráli? Jaké byly vaše oblíbené hry a hračky?

Hráli jsme kopanou, koupali se v říčce Trotince. V zimě jsme také bruslili. Řeka se rozlila po lukách a my měli krásné kluziště. A paní Málková dodává: „Za našeho dětství jsme si pěkně užívali přírody. Hráli jsme si všichni dohromady, celá vesnice. A od jara až do podzimu jsme chodili bosi. A oblečení se přešívalo, předávalo se ze starších na mladší."

Měli jste doma nějaká zvířata?

Měli jsme všechna zvířata, která do hospodářství patří - koně, krávy, prasata, psy i kočky. V období masopustu jsme dělali zabíjačku. Říkalo se: „On dneska nepřijde, maj doma masopust". A dělala se všelijaká legrace. Maso se rozdávalo sousedům.  Hospodářství jsme měli takové střední, ale později nám ho vzali.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý (jako my)?

Přál jsem si chodit do lesa, být hajným.

Byl jste hodné dítě, nebo jste tropil nějaké lotroviny?

Hráli jsme všelijaké hry a u toho jsme se museli chovat slušně.

 

Práce

Pracoval jste v zemědělství - co všechno jste tedy vlastně dělal?

Staral jsem se o koně, krmil je, hřebelcoval. A když bylo potřeba, tak jsem obstaral i hovězí dobytek a prasata. Někdy chasa odešla a člověku zůstalo vše na krku. Šel jsem z práce do práce a někdy jsem se ani pořádně nevyspal.

A líbila se vám ta práce?

Musela se líbit. Byl jsem rád, že jsem měl práce dost, každý neměl tak velké hospodářství.

Jak se vaše práce změnila po roce 1948?

Statek nám vzali a já jsem pak pracoval na státním statku v Hořiněvsi. Jezdil jsem s koňmi.

Kde jste byl, když nás obsadili Rusové?

Doma.

A kladli jste Rusům nějaký odpor?

Nekladli. Ti si dělali co chtěli, na ně jsme byli slabí.

 

Zájmy

Prý jste rád zpíval, naučil jste se také hrát na nějaký hudební nástroj?

Ne, ale zpíval jsem velmi rád. Také jsem chodil do sokola a hrál jsem divadlo.

Jaké role jste hrál? A kde se představení konala?

Hráli jsme v Račicích v hospodě i venku v přírodě. A role?  Byly všelijaké. Hrály se většinou veselohry a lidi chodili. Podívat se přišla celá vesnice. Jejej, někteří stáli až na hnoji.

Četl jste? Jaká je vaše nejoblíbenější kniha - kniha vašeho srdce?

Zajímají mě dějiny.

Prý jste rád cestoval, kam jste se podíval?

Rád jsem navštěvoval Prahu.

Bylo tehdy snadné cestovat?

Ale jo, jezdil jsem na kole. Objel jsem celé Čechy. Třeba celých čtrnáct dní jsem neslezl z kola. Spal jsem u známých, i venku v přírodě. Stále jsem byl v luftu.

Jaké je vaše oblíbené jídlo?

Když je jídlo dobré, tak mi chutná všechno. Pochutnám si třeba na krupicové kaši.

Co vám v poslední době udělalo radost?

Líbí se mi všecko, tak nebudu nic hanět. Líbí se mi všecko.

Děkujeme za rozhovor a přejeme dodatečně k vašim stým narozeninám vše nejlepší.

Také děkuji.

 

Celý příběh zpracovaný do zprávy

 

Zájmový útvar Střediska volného času Bájo Česká Skalice

Fotogalerie