Osud p. Marie Abrahámové, návštěva Lidic k 70. výročí vypálení obce

Kdo jsme?

Jsme žáci a učitelé základní školy určené výhradně žákům se zdravotním postižením a to sluchovým, vadami řeči a artismem. Naše škola má několik na sebe navazujících a spolupracujících součástí – speciálně pedagogické centrum pro ranou péči, mateřskou školu, základní školu, základní školu speciální, internát a také dětský domov rodinného typu. Všichni spolu vycházíme velmi dobře především proto, že společně zažíváme různé akce a projekty, na kterých se každý podílí, jak umí.
http://www.neslysici-ivancice.info/

Co jsme podnikli?

Beseda:

Pozvali jsme si do školy paní Marii Abrahámovou, která žije v našem městě. Tato paním nám na besedě vyprávěla dramatický příběh své rodiny.
Paní Marie se narodila v roce 1942 v Berlíně ve vězení, kam byla její maminka deportována za ukrývání tří partyzánů. Tatínek partyzánům pomáhal a informoval je, kdy a kudy budou projíždět německé vlaky převážející zbraně a munici. Tatínek p. Abrahámové byl krátce vězněn, mučen a následně ho nacisté popravili! Bylo mu pouhých 27 let. Maminka byla v té době těhotná, čekala p. Marii. Paní Abrahámová se narodila ve věznici v době náletů na Berlín! Matka rodila sama, bez jídla, vody. Dozorkyně se ukrývaly ve sklepích! Když bylo miminko staré šest měsíců, byla Marie matce odebrána a umístěna v adoptivní německé rodině. Marušku vypátral v roce 1946 Červený kříž a vrátil ji vlastní mamince. V té době mluvila jen německy. Děti se jí posmívaly, že je Němka! Paní Marie přinesla dětem ukázat fotografie rodičů, osobní věci rodiny a medaile, které dostal její otec in memoriam od prezidenta Ludvíka Svobody za statečnost a hrdinství.

Beseda byla velmi emotivní, žáky i dospělé velmi citově zasáhla. V rámci dějepisu byli na problematiku útrap 2. světové války připravováni.

Paní Abrahámová je velmi vstřícná, milá a skromná. Dosud žádnou besedu neprováděla, přesto, že je dlouholetou aktivní členkou Svazu bojovníků za svobodu.

Dětem dala i drobné dárky a pohlednice od známého malíře, který je její přítel. Mezi dětmi, dospělými ze školy a paní Marií vznikl přátelský vztah.

Výlet do Lidic:

Silný zájem dětí o utrpení rodiny p. Abrahámové i podobných osudů jiných navodil myšlenku vyjet na exkurzi do Lidic. Na přípravách se podílela paní Abrahámová, která se přátelí s obyvateli, rodáky z Lidic.
Cesta je to daleká a dnes i finančně náročná. Díky sponzorům se to však podařilo! Pomohl Svaz bojovníků za svobodu i za město Ivančice.

14. 3. 2012 jsme se vydali objednaným autobusem do Lidic. Pozvali jsme si i hosty z místního gymnázia (8 studentů, paní učitelku Káčerovou a pana učitele Mgr. R. Musila, který je zároveň místostarosta Ivančic).

Do Lidic jela i předsedkyně Svazu bojovníků za svobodu z Brna – venkova a další hosté. Jela i paní ředitelka naší školy Ing. Marta Špalková. Pozvání přijala i handicapovaná místní malířka Tamara Valešová, která pro Lidice namalovala nádherný obraz na plátno s názvem: Utrpení a naděje.
Agro Tuřany Brno, firma s níže několik let spolupracujeme, nám darovala 50 ks petrklíčů a 4 velké kytice pro přátele z Lidic. Květiny nám daroval i pan Hrbek z Rosic a paní Svobodová z Ivančic, která připravila velký věnec k pomníku v Lidicích. Děti si vzaly z domova své plyšáky, dospělí svíčky.

Vyjeli jsme ráno v6 hodin. Do Lidic jsme přijeli v 9.15 hodin. Na parkovišti na nás čekala p. Marie Šupíková, která měla v době tragédie 10 let. Byla jedna ze 7 dětí z Lidic, které byly určeny k poněmčení.
Červený kříž ji vypátral v německé rodině až v roce 1946. Její otec i bratr byli zastřeleni v Lidicích u Horákova statku. Po válce se setkala s maminkou v nemocnici, ale ta jí za 4 měsíce zemřela na následky utrpení v Ravensbriku, v koncentračním táboře. Sama byla svědčit v roce 1946 v Norimberku o válečných zločinech v Lidicích. Paní Maruška s námi prošla pietní území bývalé obce, muzeum i památník. U pomníků jsme položili kytky, p. ředitelka s p. Musilem věnce, zapálili jsme svíčky, k sousoší dětí jsme dali plyšáky…

Následovala velmi zajímavá beseda, setkání s pracovníky památníku, muzea i dalšími hosty – dětmi z Lidic, které zázrakem přežily, p. Janou Hanzlíkovou, Václavem Zelenkou.

Přišla i jedna paní, které bylo v roce 1942 dvacet let – paní Kalivodová.

Zpracování zážitků:

Jednou z forem výuky v naší škole je i psaní deníků – zapisování každodenních obyčejných i mimořádných zážitků. Ihned po návratu si všichni účastníci zapsali, co prožili do svých deníků a s tímto materiálem jsme následně pracovali v hodinách českého jazyka i dějepisu. Velmi nás potěšilo i CD s prezentací fotografií z výletu, který nám hned druhý den přinesla paní Abrahámová. Všechny děti s potěšením vše zpracovávaly i na velké papírové „plachty“, které jsme vystavili v přízemí školy, aby si všichni mohli prohlédnout a přečíst o tom kde a proč jsme byli.

Letos uplyne od strašné události v Lidicích 70 let! Je až neskutečné, čeho jsou lidé schopni! Jsme rádi, že žijeme v míru.
Beseda i návštěva Lidic zanechala ve všech zúčastněných silné zážitky!

žáci základní školy Ivančice, Široká ulice