Jsme prostě normální zvídavé děti
Základní škola Vítkov, Opava
Dovolte, abychom se úvodem představili. Jsme prostě normální zvídavé děti, které každý den navštěvují školní klub při naší škole ve Vítkově na Komenského ulici.
Když jsme v letošním roce společně s vychovatelkami zvažovali, o čem náš příběh bude, nabízela se pouze jedna možnost. Napsat o osobnosti, která naše město „proslavila“, dá-li se to tak vůbec napsat, a vryla se do paměti celého národa. Kdo by neznal Jana Zajíce, studenta, který se upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy?.
Na toto téma se v našem klubu rozpoutala rozsáhlá debata, nesnažili jsme se tento čin historicky a politicky hodnotit, ale spíše se na to dívat pohledem lidským, jak to vnímáme my, děti, studenti, žáci základní školy.
Byli jsme velmi překvapeni, jaký směr naše beseda nabrala. Utvořily se dva tábory, jedni v tomto činu viděli velké hrdinství, odvahu a způsob, jak se pokusit něco změnit, na něco upozornit. Druhá skupina tento Janův čin odsuzovala. Děti z této skupiny se vyjádřily, že nikdo nemá právo si brát život, když si jej sám nedal. Toto velké gesto jim přišlo zbytečné, nic neřešící a navíc trpěla také rodina Jana Zajíce.
Představovali jsme si, jak moc se musela trápit maminka, tatínek a celá rodina, jak museli čelit okolí, názorům lidí……
Otázka upálení Jana Zajíce v nás vyvolala tolik rozporuplných názorů, že jsme se nakonec rozhodli od tohoto tématu upustit a raději jsme se zamysleli, co vlastně pro nás znamená naše město. A už se to začalo rýsovat, našli jsme společné slovo, které v nás konečně vyvolalo souhru, ŠKOLA. Možná to zní banálně, ale pro nás je důležitý prvek v našem městě škola, naše škola, náš školní klub.
Pořádáme již pátým rokem tři velké akce určené rodičům a nám, dětem.
Každoročně v květnu se naše maminky společně s námi dětmi utkávají v soutěžním klání pořádaným u příležitosti oslav Dne matek. Vždy nás čeká tematické soutěžní odpoledne (Darujme si kytičku, Hurá na mateřskou….), na němž s námi maminky plní různé vtipné úkoly. Nesmí chybět ani posezení u kávy a námi vlastnoručně upečeného zákusku. Nezáleží nám na tom, jak dopadneme, jestli jsme první, druzí, nebo dokonce poslední. Nejdůležitější je pro nás čas a společně strávené chvíle. Víme, že toho mají maminky v práci i doma hodně, o to víc si vážíme takto strávených okamžiků.
Tatínkové se začali ozývat, že je to diskriminace, když mohou soutěžit maminky se svými dětmi a oni ne. A tak vznikl Den otců, kdy s námi soutěží tatínkové. Tady je nutno říci, že jejich hravost a soutěživost se v těchto okamžicích mění v dravost. Jako by omládli a proměnili se v malé kluky, kteří společně jezdí na dvojkolách, sestavují traktor, střílí prakem, no prostě si s námi hrají (Farmář hledá…., Chlapci a chlapi, atd.). Také tatínkům vždy připravíme něco dobrého na zub a u kávičky si potom hezky povídají s ostatními.
A nakonec naše krásné společné akce věnované celým rodinám. To se nás potom sejde plná škola a všichni pedagogové i paní vychovatelky, dokonce i paní ředitelka či paní školnice připravují stanoviště s úkoly a my je potom pomocí mapy hledáme a společnými silami plníme (Mámo, táto, máme na to, Dobytí pevnosti Boyard…..). Je úplně jedno, jestli máme v družstvu maminku, tatínka, sourozence, nebo třeba dědu či babičku, ba dokonce nejlepší kombinace je, když jsou tam všichni.
Akcí je samozřejmě víc, všechny bychom je popsat ani nedokázali, vybrali jsme jen ty největší a pro nás nejdůležitější.
Všechny jsou fajn, protože vidíme, že i naši učitelé nejsou jen ti přísní pedagogové, kteří se nám snaží do našich hlav vlít co nejvíce vědomostí, ale jsou to hraví lidé, kteří se s námi rádi zasmějí a zaskotačí.
Jedna naše paní vychovatelka říká, že život na tomto světě je moc krátký a uběhne jako voda v řece a je jenom na nás, jak každičkou minutu strávíme. A my dobře víme, že nejkrásněji strávené chvíle jsou s těmi, které milujeme a kteří milují nás. Proto věřte, že ty úsměvy, které nám tyto společné chvíle dokáží vykouzlit na rtech, nejsou nijak umělé, ale jsou opravdové, od srdce.
A my dobře víme, kolik úsilí a práce za tím vším je a vážíme si toho, co pro nás zaměstnanci naší školy dělají. Samozřejmě se najdou i tací, kteří nám pověst „hodných dětí“ kazí, ale to už je život, takových dětí je nám líto, protože ti nikdy nezažijí to co my, jejich rodiče si na ně neudělají čas a kompenzují jim to potom penězi. Ale my dobře víme, že oni bohatí nejsou, to pravé bohatství máme my – nejde vidět, ale každý z nás ho cítí. Jmenuje se SPOKOJENOST.
Takže jsme šťastné a spokojené děti, že máme naši školu, v ní super lidi a taky skvělé rodiče. V tom spočívá naše bohatství.
Děti a vychovatelky školního klubu
Základní škola Vítkov, Komenského 754, okres Opava, příspěvková organizace
Fotogalerie
